Skip to main content
Competition Policy

Co je politika hospodářské soutěže?

Díky konkurečnímu prostředí je na podniky vyvíjen neustálý tlak, aby dokázaly nabídnout co největší výběr zboží za co nejpříznivější ceny – jinak si totiž spotřebitel vybere jinde. Na volném trhu by tedy měl být obchod konkurenční soutěží, jejímž vítězem je právě především spotřebitel.

Někdy se ale společnosti snaží konkurenci omezit. V takovém případě přicházejí ke slovu orgány, jako např. Evropská komise, které musejí zajistit řádné fungování trhu a předejít protisoutěžnímu jednání. Komise monitoruje:

  • dohody mezi společnostmi omezující hospodářskou soutěž – kartely nebo podobná ujednání, při nichž se společnosti dohodnou na tom, že se mezi sebou budou hospodářské soutěži vyhýbat, a stanoví si svá vlastní pravidla
  • zneužití dominantního postavení – jeden významný aktér se snaží vytlačit ostatní z trhu
  • fúze – a jiné oficiální dohody o trvalém či dočasném spojení podniků, které jsou legitimní, pokud díky nim expanduje trh a spotřebitelům to přináší prospěch
  • úsilí o otevírání trhu konkurenci (liberalizace) – jde o oblasti, jako je např. doprava, energetika, poštovní služby a telekomunikace, které byly často zcela v rukou státních monopolů a kde je nutné provést liberalizaci tak, aby po ní nebyly organizace, které měly předtím monopolní postavení, nespravedlivě zvýhodněny
  • finanční pomoc (statní podpora) společnostem ze strany vlád členských států EU, která je povolena, pokud nenarušuje spravedlivou a účinnou hospodářskou soutěž v zemích EU a nemá nepříznivý dopad na ekonomiku
  • spolupráce s orgány pro hospodářskou soutěž v jednotlivých zemích EU (které jsou rovněž zodpovědné za prosazování soutěžního práva EU) – je potřeba, aby se toto právo v celé EU uplatňovalo jednotně